"fazole" na levanduli...

proč ? :-) - protože ji tu chci mít.....protože jsem ji včera potkala v notesu.... protože chci odlehčit témata... a protože chci už  trochu tepla venku .. tak proto :-)

"Ovo je Bosna"

Další ze symbolů minulé nesmyslné války bratra proti bratru.

jedná se  prý o unikát - jediné dochované torzo obrněného vlaku z války v bývalé Jugoslávii z let 1991-1995

V roce 1992, kdy na město Gradačac dopadaly tisíce kusů dělostřelecké munice, a Radovan Karadžič se prý v TV vyjadřoval, že už brzy si popije kávu na známé historické věži v centru, město bylo v takovém stavu, že jej v rádiu označovali jako „loto“ město, narážející na skutečnost, že tu nebyl dům, který by nebyl minimálně šestkrát zasažen.  

 

 

 

 

 

Obrněný vlak byl vypraven brzy ráno 22. 10. 1992 na dnes už bývalé trati Modriča – Gradačac. Železná obluda, kterou chtěla srbská vojska, vybavená tehdy nejmodernější technikou a s pomocí elitní jednotky, prorazit do převážně muslimského města Gradačac. Nepovedlo se.

Obránci, prý již dříve ukořistěným srbským tankem, na tomto místě soupravu zastavili.

Vlak byl tolik napěchovaný zbraněmi, municí a dalším válečným materiálem, že trvalo celé tři dny ho vyložit a vše postupně na valníku odvozit.

 

 

 

 

Dnes tu stojí zbytky vlaku, pomalu se rozpadající, postupně i přicházející o své části, které jsou pravděpodobně přetvářeny v něco praktického, či v obchodě se železem mizí v nenávratnu. Je oplocen, ale přístupný a údajně by se měl stát památníkem. Památníkem hrdinství pro jednu zúčastněnou stranu,  i prohry, pro tu druhou.

 

 

 

 

Především ale památníkem a dokladem zoufalých a katastrofálních následků lidské pýchy a touhy po moci a nezávislosti v dobách, kdy „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“ (Kaz. 8:9)

 

 

 

„Toto je Bosna“.
 

srdcem zlomeným a zdrceným...TY nepohrdneš...

 

 

 

 

a zase dvě verze :-)

 

 

 

 

 

 

a varianta třetí, snad "křehčí" - viz komentáře :-)

 

 

 

 

 

 

ostnům navzdory ...

cosi o svědomí...

ze zajetí tradic...

 

 

 

 

a ještě úprava specielně pro Josefa a podobně cítící  ;-)... já se totiž nemůžu rozhodnout, ta první je mi něčím trochu bližší, ta druhá je tak nějak "kultivovanější" :-))

 

 

 



Albánské tanečky... a to nejen...

Už je to více jak půl roku a já se stále vracím k loňským fotkám z naší výpravy do Albánie. Nejen pro vzpomínky, ale i proto, že až s odstupem času zpracovávám nejen fotomateriál, ale i dojmy. Někdy se říká, že než na cestách hodně fotografovat, je lepší si je pořádně užít. Nesouhlasím s tím, i když asi také záleží na tom, jaké ty cesty jsou, co je jejich smyslem i cílem a v neposlední řadě, s kým je podnikáme. Osobně to mám tak, že pak další celý rok z těchto akcí pro sebe čerpám a zpracovávám to, co se tak zhuštěně ve mně během cesty uložilo. Utřídit a zpracovat pak všechny dojmy, mi pak pomáhají právě fotografie. A tak se mi stává zcela pravidelně, že až s tím odstupem času, vidím i ty fotky jinak než dříve. Tedy až dnes, dalších pár kousků z loňské cesty, z kultivovaného a velmi příjemného „družení se“, jak by řekli Bosňáci J.

 

 

 

 

Velké díky našemu hostiteli i našim přátelům, že jsme mohli být několik hodin s touto báječnou společností lidí, která už dávno z velké míry překonala všechny rasové , národnostní i sociální rozdíly a všechno to, co dnes lidi rozděluje.

2370 př. n. l.

 

 

moje krajina...

dlouho jsem váhala.... zda "pověsit".. nebo vyhodit...

vyhodit se dá vždycky, že ano :-)))

.... smíš zahlédnout...

sn 55

 

 

 

 

archiv