Albánské tanečky... a to nejen...

Už je to více jak půl roku a já se stále vracím k loňským fotkám z naší výpravy do Albánie. Nejen pro vzpomínky, ale i proto, že až s odstupem času zpracovávám nejen fotomateriál, ale i dojmy. Někdy se říká, že než na cestách hodně fotografovat, je lepší si je pořádně užít. Nesouhlasím s tím, i když asi také záleží na tom, jaké ty cesty jsou, co je jejich smyslem i cílem a v neposlední řadě, s kým je podnikáme. Osobně to mám tak, že pak další celý rok z těchto akcí pro sebe čerpám a zpracovávám to, co se tak zhuštěně ve mně během cesty uložilo. Utřídit a zpracovat pak všechny dojmy, mi pak pomáhají právě fotografie. A tak se mi stává zcela pravidelně, že až s tím odstupem času, vidím i ty fotky jinak než dříve. Tedy až dnes, dalších pár kousků z loňské cesty, z kultivovaného a velmi příjemného „družení se“, jak by řekli Bosňáci J.

 

 

 

 

Velké díky našemu hostiteli i našim přátelům, že jsme mohli být několik hodin s touto báječnou společností lidí, která už dávno z velké míry překonala všechny rasové , národnostní i sociální rozdíly a všechno to, co dnes lidi rozděluje.