"Ovo je Bosna"

Další ze symbolů minulé nesmyslné války bratra proti bratru.

jedná se  prý o unikát - jediné dochované torzo obrněného vlaku z války v bývalé Jugoslávii z let 1991-1995

V roce 1992, kdy na město Gradačac dopadaly tisíce kusů dělostřelecké munice, a Radovan Karadžič se prý v TV vyjadřoval, že už brzy si popije kávu na známé historické věži v centru, město bylo v takovém stavu, že jej v rádiu označovali jako „loto“ město, narážející na skutečnost, že tu nebyl dům, který by nebyl minimálně šestkrát zasažen.  

 

 

 

 

 

Obrněný vlak byl vypraven brzy ráno 22. 10. 1992 na dnes už bývalé trati Modriča – Gradačac. Železná obluda, kterou chtěla srbská vojska, vybavená tehdy nejmodernější technikou a s pomocí elitní jednotky, prorazit do převážně muslimského města Gradačac. Nepovedlo se.

Obránci, prý již dříve ukořistěným srbským tankem, na tomto místě soupravu zastavili.

Vlak byl tolik napěchovaný zbraněmi, municí a dalším válečným materiálem, že trvalo celé tři dny ho vyložit a vše postupně na valníku odvozit.

 

 

 

 

Dnes tu stojí zbytky vlaku, pomalu se rozpadající, postupně i přicházející o své části, které jsou pravděpodobně přetvářeny v něco praktického, či v obchodě se železem mizí v nenávratnu. Je oplocen, ale přístupný a údajně by se měl stát památníkem. Památníkem hrdinství pro jednu zúčastněnou stranu,  i prohry, pro tu druhou.

 

 

 

 

Především ale památníkem a dokladem zoufalých a katastrofálních následků lidské pýchy a touhy po moci a nezávislosti v dobách, kdy „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“ (Kaz. 8:9)

 

 

 

„Toto je Bosna“.