"tři rozmazané fleky"

Jsem tuhle četla něco o tom, že na nejmenované galerii platí - v jakési nadsázce vyřčeno  - „zlaté pravidlo tří rozmazaných fleků“. Bylo to napsáno trochu ironicky v souvislosti, že si tam lidé více cení fotografiky a různých patlanin, než realistické fotky… pobavilo mě to.  Nejsem zrovna typ, co fotí abstrakci, tedy - podle  autora výroku, „ty fleky“. Jen občas tím směrem ukročím a to spíše ze zoufalství a nedostatku jiné příležitosti. Prostě, zpravidla moje představivost nestačí.

Na druhé straně jsou fotky, které jsou skutečně a doslova těmi „třemi fleky“ a velmi na mě působí.  Nemám tu potřebu jim hledat názvy, někdy mi ani neběží fantazie s příběhy, či různými významy znázorněného,  ani necítím nutnost  porozumět, co jimi autor chce říci, prostě se mi na ně jen dobře kouká.

Při nedávném focení, jak jinak než zvířátek a lidí, jsem si cvakla obrázek, který mě svojí barevností i členěním zaujal, aniž bych v něm viděla cokoli více. Tolik jsem v něm nic více neviděla, že jsem mu nenašla důvod proč ho pověsit.  

Až teď, po nějaké době, když jsem ho trochu rozřezala a rozpitvala, našla jsem si pro sebe ty „tři rozmazané fleky“ :-))). Pro mě jsou některé docela koukatelné, v některých dokonce i ty příběhy vidím :-)), pro vás, v abstraktním vidění zběhlé, možná vůbec ne :-).

tuhle bych si za normálních okolností nejraději otočila o jednu stranu doprava, tady zůstává z nutnosti takto :-) u "tří fleků je to přeci skoro jedno :-))))))