spokojení na dny...

Baščaršija, nepříliš velké historické centrum města Sarajeva, kde turisté všeho věku i halasné mládí jsou obvyklou součástí jeho koloritu.

Úzké uličky, maličké kavárničky, vyzývající ke spočinutí spíše venku nežli uvnitř, hlas muezina  ze dvou mešit, které jsou součástí tohoto nevelkého místa, jenž co nejhlasitěji (již dávno zesilovačem a z cd) svolává k pravidelným modlitbám. Z mnoha místních „čevabdžinic“  linoucí se dým, dávající  všem na vědomí - ano, tady se připravují ty nejlepší a nejvyhlášenější bosenské speciality, ty rozhodně turisté nesmí minout. Ani nemohou, na malém místě je takových nabídek nepočítaně a všude skoro neustále plno. Pokřikování a kličkování v davu. Celkově chaos, jak to tak už v turistických zónách bývá.

Proplétáme se davem se svými hosty z Česka, občas něco vyfotíme. Najednou periferním viděním zaznamenáváme oázu. U jednoho prázdného stolečku před kavárnou sedí pár, on a ona, a vyzařují zvláštním klidem a pohodou. Sedí tiše, nemluví, ale zcela jasně je vidět, že jsou tu spolu a že jsou spolu rádi. Neodolám a požádám o jednu fotku, jen se usmějí a rozpačitě přikývnou. Chvilku si pak ještě povídáme, odkud jsme a proč chci jejich fotku. Moc milých pár minut. Když odcházím, od vedlejšího stolečku žena v mém věku nahlas říká mé pocity  –„ jsou překrásní“.